VALAŠSKÁ NADACE

Účel nadace...

• zabezpečování kulturní a duchovní výchovy mládeže ve volném čase,
• zvyšování morální hodnoty mládeže,
• podpora vzdělávání a jazykových znalostí mládeže,
• poskytování pomoci při překonávání náročných životních situací mládeže,
• udržování tradic Valašska formou podporování folklóru, kultury a sportu,
• ochrana přírody a čistoty krajiny,
• zřizování turistických center sloužících k rekreaci a rehabilitaci i v mezinárodním měřítku,
• zřizování domů pokojného stáří a organizace jejich provozu.

Nadace svou činností navazuje na tradiční hodnoty, které během celého svého života uskutečňoval ThDr. Štěpán kardinál Trochta, biskup litoměřický.

Ze života kardinála Trochty:

Narodil se v roce 1905 ve Francově Lhotě. Kolem roku 1923 se vydal do Itálie, kde v té době byla založena společnost salesiánů, která se měla starat o chudou a opuštěnou mládež. Nejdříve zde dodělal gymnázium a složil zkoušky z filozofie. Po absolvování praxe s mládeží začal studovat bohosloví na teologické fakultě turínské univerzity. V roce 1932 byl vysvěcen na kněze. Byl spoluzakladatelem Ústavu pro výchovu učňovské mládeže v Ostravě. Pak přešel do Prahy a začal budovat jako člen Salesiánské společnosti chlapecký domov pro chudou mládež. Pražský ústav měl sociální a výchovné poslání, k dispozici byla sportovní hřiště a klubovny, chlapci se zde učili hrát na hudební nástroje. Pražský ústav fungoval i za okupace, ale ředitel Trochta byl opakovaně vyslýchán gestapem. Druhého dne po atentátu na Heydricha byl převezen do vězení, pak následovaly roky prožité v koncentračních táborech (Terezín, Mauthausen, Dachau). Po osvobození v květnu 1945 se vrací do ústavu, ale má podlomené zdraví. Pak přichází jako nově jmenovaný biskup do Litoměřic. V padesátých letech jej na každém kroku sledovala státní bezpečnost, v roce 1953 byl zatčen a odvezen do Ruzyně, pak byl odsouzen na 25 let za velezradu a vyzvědačství. Do amnestie v roce 1960 si odpykával svůj trest v různých věznicích. Pak mu oznámili, že svůj biskupský úřad již nebude nikdy vykonávat a začal pracovat jako pomocný dělník ve stavební firmě. Po odchodu do důchodu mu později bylo dovoleno vrátit se zpět na biskupský stolec do Litoměřic a byl jmenován kardinálem in pectore (tj. bez veřejného vyhlášení). Jeho zdravotní stav se nadále zhoršoval a v dubnu 1974 byl nalezený vyčerpaný a v bezvědomí, ze kterého se již neprobral. Zpráva o jeho smrti se šířila pouze soukromě, věřící ani kněží se nemohli zúčastnit pohřbu, byl zakázán i pohřební průvod městem. V katedrále před oltářem stála prostá rakev, nad kterou přítomný krakovský kardinál Wojtyla (později papež Jan Pavel II.) nazval zemřelého kradinála Trochtu mučedníkem, přesto že byly proslovy zakázány.

Jeho život a dílo bylo veřejně oceněno až po listopadu 1989 prezidentem Václavem Havlem, který mu v roce 1992 propůjčil in memoriam Řád T. G. Masaryka II. třídy (uděluje se osobám, které se vynikajícícm způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity, lidská práva a osobnostem, které se významnou měrou podílely na boji a odporu vůči totalitnímu zřízení).